Ondra někdy před rokem oznámil, že s námi bydlí jeho kamarád Ukamý bubák. Jezdí tramvají z Číny. Ondra mu složil písničku, vařil mu večeře, chodil mu otvírat dveře…
Když jsme se přestěhovali, přestalo o bubákovi být slyšet. Ondrášek vysvětlil, že je to přece moc daleko, takže už k nám nejezdí.
No že mě to hned nenapadlo.
Dnešek je velkým dnem našich kluků. Tak nějak uprostřed mezi narozeninami dostali dárek. V noci jsme jim postavili palandu, budou tedy mít svou první vlastní postel, i když vlastně taky společnou, ale bez rodičů. Zatím jsou ve fázi zvykání, myslím, že dneska stejně ještě budou spát u nás, ale to nevadí, první krok se povedl, jsou nadšení.
Ještě dokoupím textílie a ušiju zavěsy, aby měli domeček a bude to. Přece jen v pěti už se moc nevyspíme. Ale bylo to hezké…
I kdyby to nikdo nečetl, tak to chci zkusit… Už je to dávno.
Jsme jinde, je nás víc, času málo, ale chci.



Poslední komentáře